Jak vnímat tělo při hře na klavír a předcházet fyzické nepohodě či bolesti

Možná, že patříte k těm „šťastlivcům“, kteří u klavíru vesele muzicírují a nepociťují sebemenší potíže. Tak to je skvělé. Ale je dost možné, že to tak není. Třeba vám chybí potřebný čas na to, aby jste se plně „ponořili“ do hry. Nebo dokonce čas od času pociťujete fyzickou strnulost, která se projevuje nejčastěji bolestí zad a ztuhnutým zápěstím.

No a co s s tím, že? A víte, jak to souvisí s improvizací a v čem vám může dobře posloužit? Často totiž všechny výše uvedené aspekty spojuje jedna věc- a to je jednotvárnost. Dlouhodobé hraní ve stejném tempu, strnulý způsob sezení u nástroje, nepřirozený tlak na zápěstí. Níže se pokusím vysvětlit, že nic z toho není vůbec nutné a má to své řešení. A právě kreativní přístup ke hře  nemusí být vůbec nahodilý, ale „šitý na míru“ tomu, co potřebujete.

Ztuhlé zápěstí – co s tím

Je jedno důležité pravidlo a to prosím dodržujte. Nikdy – opravdu nikdy! necvičte přes vlastní fyzickou bolest. Můžete si zadělat na dlouhodobé potíže, zánět šlach apod.- opravdu nic příjemného.

Proč to vůbec vzniká? Důvodů může být více – profesionální hudebníci se s tím někdy setkají, když cvičí opravdu hodně – ale nemusí. Častěji je to jednostranným nesprávným cvičením zaměřeným pouze na jeden prvek– například stále dokola cvičím oktávy (rozpětí osmi tónů mezi palcem a malíčkem) a nevěnuji se drobné prstové technice (skladby, kde se vyskytují po sobě jdoucí tóny apod.).

Co s tím? Při jakékoliv bolesti hru přeruším – zápěstí protřepu. Případně namasíruji (v oblasti, kde nosíte hodinky). Změním způsob cvičení – pokud hraji s pedálem, zkusím bez něj, pokud rychle, hraji pomalu. Pokud hraji legato – zahraji si tóny staccato. A tady bych se pozastavila. Hra staccato – tedy krátce.

Stále častěji se setkávám s nevhodně zapsaným pedálem ve skladbách, kdy laičtí interpreti jej drží v podstatě POŘÁD. Tóny přestávají být konkrétní a tak můžeme ve snaze vyvinout znělý zvuk začít „tlačit na pilu“ (v tomto případě na prsty). Nebo prohýbáme zápěstí a přitom energie neproudí do prstů. Energie  vychází až z ramene a přes ruku přechází do konečků prstů, v ideálním případě.

A proč si chvilku „vymýšlet“ a kde na to „vzít čas“? Hm. Ano, je možné hrát přímo tóny z konkrétní skladby. Ale pravděpodobně vaše soustředění bude opadat, podobně jako když jedete autem posté stejným místem. Vypněte „autopilota“ a hrajte chvilku jinak. Pouhých 5-10 minut vám následně může ušetřit další hodiny, kdy se „pokoušíte“ něco změnit v původní skladbě. Při dobře zahraném staccatu je zápěstí v pohybu a tak tedy NENÍ ztuhlé. A o to jde.

Bolavá záda

Ach ano. O tom bych mohla vyprávět. Není od věci si při hře uvědomit „JAK“ sedíte. Není to vůbec zbytečné, ale je to docela zásadní. Váha rozložená na celých chodidlech, opřené paty, to vše ovlivňuje váš pocit, kvalitu zvuku, koncentraci atd. U klavíru nejde o klasické „sezení“ (měla jsem žačku, co seděla, jako by byla někde na baru. Tak to nee, to až později….:)) Sedí se na půlce židličky s tělem mírně nakloněným směrem k nástroji.

Napětí nebo povolení? Víte, že oboje je v extrému problém? Napětí- přechází do strnulosti, úplné „uvolnění“, to je jako špatně ostrouhaná tužka, se kterou se snažíte trefit do jednoho bodu. Energie opět neproudí, u dětí se ještě často dostavuje „otupělý výraz“ a vy víte, že jsou myšlenkami úplně jinde. A jak to souvisí s bolestí zad?

Oboje může být důvodem. Technicky náročné skladby – zejména ty klasické – mají často dlouhé úseky, které gradují. Napětí i síla se zvyšuje, a může dojít ke ztuhnutí. A tak si pamatuji, jak mi profesorka říkala „dýchej“. Dech = základ všeho, i u hraní. „Dýchá“ i hudba, fráze, pomlka, vše má svůj pulz.

Nedostatek koncentrace, „těkání“ myšlenek, opakující se chyby

Nemusí se jednat jen o fyzické aspekty, ale i ty psychické umí někdy potrápit. Podle mě je to často spojené s tím, že hlava a tělo nejsou propojené. Nechám už na vás, jestli se před hraním chcete probudit pár dřepy, případně se ještě někdy doporučuje před veřejným hraním běhat po schodech (to mně teda nikdy nefungovalo :). To je pro ty z vás, kteří máte spíš sklony být utlumení… (a spíš před veřejným hraním, před cvičením by se asi sousedé dost divili).

Lepší bude si hraní udělat tak, aby bylo pestré, bavilo vás a střídaly se v něm různé prvky. Víte, jak dlouho prý divák udrží plně pozornost při sledování videa? Je to v řádu vteřin. 5 -10 vteřin a už to chce něčím „oživit“. No a vy po sobě chcete udržet pozornost stereotypním hraním 20, 30 nebo dokonce 60 minut? To nebude fungovat. Představte si to, jako když se šije patchwork. Látky bývají kontrastní a přitom na sebe navazují. Dohromady tvoří celek. A mohou se opakovat.

Nezapomeňte zařadit něco, co vám jde a co už umíte. To je opravdu velmi motivující- proč to taky jinak vůbec dělat, že?? A znovu – nehrajte stále od začátku, ale od různých míst (např. zvlášť sloka a refrén apod.)  Upadá koncentrace? Přerušte hru a melodii si prostě zazpívejte. Samozřejmě, že už je na vás, aby jste si vyhodnotili, co konkrétně pro vás bude v danou chvíli to pravé. O tom, jak u klavíru cvičení dělat efektivně a ušetřit čas, jsem psala také příspěvek na facebooku.

Pokud se třeba chystáte hrát někde veřejně, pak už o tom, co budete hrát smýšlejte více v celku, „nepitvejte“ detaily, zpívejte si v duchu, co chcete, aby znělo a  pár dní před tím necvičte příliš rychle. Protože pokud veřejně zvyklí hrát nejste, může vás zaskočit, že se budete cítit jinak. Mozek i tep fungují zrychleně a tak může být těžké se na hru soustředit. Čím více vědomě budete hrát v průběhu přípravy na to, tím je to pak jednodušší.

Ale o tom už někdy jindy! Doufám, že zmíněné potíže se vám obloukem vyhnou. A že si z výše popsaného vyberete to, co potřebujete, aby vaše hraní bylo takové, jaké chcete aby bylo ;-). Máte nějaký dotaz nebo zkušenost, o kterou se chcete podělit? Napište pod článkem do komentářů nebo sdílejte ve skupině Hravý klavír  a pokud chcete, podívejte se na další články na mém blogu.

Krásné slunečné dny přeje Iva Schejbalová