V tomto článku bych ráda „zabrousila“ zase trochu do hudební teorie. Přemýšlela jsem, jak bych vám mohla usnadnit výběr vhodných melodií nebo hudebních materiálů, pokud jste třeba starší začátečníci a nechcete se vyloženě učit podle klavírních škol, které jsou často psané  pro ty nejmenší.

 Ale pozor! I pokud jste už starší, nezapomnělo se na vás, v hudebninách i na internetu najdete spoustu publikací, určených i pro starší začátečníky.

Já je ale nechci záměrně zmiňovat, myslím si totiž, že i tady platí to, co jsem si ozkoušela u škol pro malé hráče – nejlepší je kombinovat. Jak to myslím?

Pokud si např. pořídíte noty, kde jsou v lehčí úpravě zpracované např. „filmové melodie“ a úpravu dělá jeden člověk nebo skupina, je pravděpodobné, že jednotlivé hudební „kusy“ budou v něčem podobné. Na tom není určitě nic špatného.

Já osobně ale doporučuji se seznámit s různými styly –  a tedy i různými notami nebo hudebními školami. Můžete hrát jazzové melodie v lehčí úpravě, stejně tak např. rockové balady  i klasické skladby.

Pojďme se ale více podívat na význam levé ruky v doprovázení melodie. Někdy se můžete setkat i s tím, že melodii hraje levá a doprovod pravá, já bych ale doporučila se to nejprve naučit na častějším modelu – levá doprovod, pravá melodie. Zkusme  si blíže vysvětlit, co je to „akord“ a co „hudební takt“. Jak si můžeme hudební doprovod v notách přizpůsobit, aby dobře zněl a zároveň nepůsobil chaoticky. 

Jak si „hrát“ s doprovodem melodie na klavír

Ještě, než se do toho pustíme, ráda bych se vás zeptala, jaká oblíbená melodie je ta vaše? Napište třeba do komentáře pod článkem :). 

V notovém zápisu máme zpravidla  píseň zapsanou v notách v houslovém klíči a k tomu napsaný základní doprovod v levé ruce.  Nejrozšířenější jsou dva způsoby:

1. tzv. akordické značky 
2. vypsané akordy pro levou ruku v přímo jako noty v notové osnově.

Čtení akordických značek si necháme na jindy, to by si zasloužilo větší prostor.  Jak můžeme tedy „pracovat“ s vypsaným doprovodem v akordech v levé ruce? Může být psaný v houslovém i basovém klíči. Pro začátek je jednodušší  číst v houslovém, ale doporučuji se nebát co nejdříve seznámit s basovým klíčem, bude se hodit. Jak tedy hrát doprovod melodie?

Kdyby to přeci jen nebylo jasné, doporučuji si přečíst článek Jak na čtení z not, kde v závěru máte právě základní rozlišení délky not. Obrázek, který vidíte, najdete i právě v tomto zmíněném starším článku, nám se ale pro názornost hodí i tady. Koneckonců, opakování je matka moudrosti:).

K tomu, abych se orientoval v délce not, potřebuji vědět, že skladba má zpravidla daný určitý rytmus a bývá v notovém zápisu rozdělena do tzv. taktů. 

Jak chci, aby můj doprovod zněl? Chci, aby byl pomalý nebo svižnější? Pokud pomalý, mohu např. zvolit delší držené akordy v půlových hodnotách, pokud naopak rychlý – pak mohu tyto „půlové“ noty rozdělit na menší  hodnoty (např.čtvrťové). Pořád nám vychází stejná „rovnice“: 2 noty půlové = 4 noty čtvrťové = 8 osminových (= 16 šestnáctinových). Pojďme si napsat něco více o „hudebních taktech“.

Hudební takty

Víme taky, že notový zápis se dělí na tzv. takty (to jsou ty jednotlivé „čtverečky“, které dělí každý notový řádek na jednotlivé díly. Představme si, že skladba bude psaná v tzv. 2/4 taktu. Čteme jako „dvoučtvrťový“ takt. Kolik čtvrťových not bude teda v jednom taktu? Ano, dvě. Naopak, v 3/4 „tříčtvrťovém“ taktu budou, jak už název napovídá tři čtvrťové noty.

Vzpomeňme si na základní školu a hodiny matematiky. Tam jsme brali „dělení a násobení“. Trocha matematiky se najde i v hudbě. Když máme pomyslný „koláč“, rozdělený na „čtvrtiny“, můžeme ještě dále „dělit“ a vzniknou nám „osminy“ – 2/4 = 4/8. Proč toto potřebuji vědět? Jednak je dobré, abychom měli ponětí, co znamenají ta čísla, která vidíme na začátku notového řádku v notách vedle hudebního klíče.

Všimli jste si určitě, že na těchto příkladech zmiňuji vlastně sudý (2/4) a lichý takt (3/4) takt. A určitě si taky pamatujete ze školy, jak se taková sudá a lichá čísla násobí (2 = 2, 4, 8, atd, 3 = 3, 6, 9). Takže pokud vezmu násobek taktu 2/4, vznikne mi 4/8 tedy „čtyřosminový“ takt. u 3/4 mi vznikne 6/8 tedy „šestiosminový“ takt. Proč se v jednom případě píše na začátku skladby v notách tak a v jiné zase jinak, když je to v podstatě to samé?

Odpověď je jednoduchá. Skladba v 2/4 taktu bude působit na posluchače pomaleji, než skladba v 4/8 taktu. Pro nás by to z hlediska doprovodu mohlo znamenat, že v levé ruce zahrajeme akord např. buď dvakrát ve čtvrťových hodnotách nebo čtyřikrát –  v osminových hodnotách.

Tady už záleží i na citu a celkovém charakteru skladby a hlavně praxi, abychom poznali, co se hodí nejvíce. Tím určitě nechci říct, že v 2/4 taktu nebudete hrát osminy! Samozřejmě jednotlivé notové délky můžeme střídat, kombinovat, jen musíme správně dopočítat jejich počet, aby nám to vyšlo do taktu. Není to tak složité, jak to vypadá.

Akord – základ hudebního doprovodu

Rozložený akord

V doprovodu si tedy můžeme „hrát“ s délkou not. Ale taky se způsobem, jakým akord zahrajeme. Buď zazní všechny noty současně nebo je zahrajeme po sobě, tzv.rozloženě. V notovém zápisu se to bude lišit tak, že v prvním případě budou noty psané nad sebou (vertikálně), v druhém pak vedle sebe (čteme horizontálně). Rozložený doprovod častěji využijeme např. u pomalých balad, romantických melodií, tento doprovod může jemně „dokreslovat“ melodii.

Tóny hrané současně

Když tóny zahraji současně najednou, vytvořím větší zvuk – o základním akordu mluvíme zpravidla jako o třech tónech – např. C, E, G – tomu se říká „kvintakord. Kvinta = pět. Je to označené podle vzdálenosti krajních tónů na klaviatuře C, D, E, F, G – tedy G je 5. tónem. (Jak to bude např. u durového kvintakordu od noty F? F, G, A, H, C – tučně označená písmena budou tvořit základní tři tóny. Tóny  „F a C“, jsou tedy krajní tóny tohoto akordu vzdálené od sebe o pět tónů. Tyto tóny budou psané pod sebou a čteme je vertikálně zpravidla od spodního (basového) tónu směrem k vrchnímu.

Obraty akordu

Vraťme se zpět k akordu C, E, G. Jaké jiné kombinace pořadí  je možné v pořadí tónů ještě vytvořit? Ano, budou ještě dvě další, E, G, C nebo G, C, E, podle toho, od kterého tónu začnu. Zkuste si to schválně najít na klaviatuře. Tomu se říká „obraty akordů“, „obracím“ pořadí tónů. Samozřejmě, i ty mohu hrát buď současně nebo po sobě – tedy rozloženě.

1. obrat kvintakordu se nazývá sextakord 

2. obrat je pak tzv. „kvartsextakord“

Když tvoříte doprovod a máte v notách např. napsáno, že levá hraje akord v C dur – nehrajte automaticky C, E, G. Vyzkoušejte si, jak bude nejlépe akord v dané skladbě znít, jestli se vám tam nebude hodit právě některý ze zmíněných obratů. Dalším vodítkem je, jaký akord následuje jako další.

Příklad:

Mám např. v doprovodu akord v C dur (C, E, G) a poté v G dur (G, H, D). Tyto tóny jsou od sebe dál, takže musím  na klaviatuře rukou „skočit“ k dalšímu akordu, musím se na to soustředit, pokud jsem začátečník, aby se stiskly správné tóny. Lépe se mi bude hrát, když u akordu v G dur použiji jeden z obratů. 

Pokud G – durový akord zahraji v jeho 1. obratu tzn. od noty H (H, D, G), tyto tóny budou „ležet“ blíže základnímu kvintakordu v C dur. Změna tónů C, E, G na H, D, G pro mě teda v praxi nebude znamenat, že musím přemístit celé zápěstí jinam, ale tóny jsou hned vedle a já vlastně jen „posunu“ prsty na dva sousední tóny (G zůstává u obou akordů stejné). Zkuste si to! 

Kolik akordů potřebuji znát?

Ze začátku si zvolíme jen pár akordů jako doprovod.  U hodně melodií nám vystačí pouze tři, o které jde, si vysvětlíme na stupnici C dur. Jak víme, stupnice je řada tónů, postupně jdoucích za sebou, přičemž 8. tón se shoduje s 1. tónem (C, D, E, F, G, A, H, C). Tučně označeny jsou 1., 4. a 5. tón – neboli  1., 4. a 5. stupeň této stupnice.

1. stupeň nazýváme tonika    (T)

4. stupeň  subdominanta       (S)

5. stupeň dominanta.             (D)

Od každého „stupně“ je možné vytvořit kvintakord, o kterém jsme si psali výše. Jak vytvoříme kvintakordy v C dur od těchto konkrétních stupňů?

1. stupeň C – C, E, G                (T)

4. stupeň F – F, A, C                 (S)

5. stupeň G – G, H, D               (D)

Tyto základní tři stupně je dobré při doprovodu písní najít. Začněte klidně právě melodií, co je psaná v tónině C dur. Až vám bude toto jasné, doporučuji zběžně shlédnout článek Tóniny a jejich předznamenání.

Nemáme samozřejmě jen tóninu C dur, ale pokud se naučíte tento základní princip, pak vám to půjde lépe odvozovat i u jiných tónin. Více o tóninách a předznamenáních v článku výše, ale to necháme na jindy :).

Vím, že je to více informací, pokud ještě „sbíráte zkušenosti“. Někomu vyhovuje se  mechanicky „naučit“, kolik křížků či béček má určitá tónina, jiný si to raději odvozuje. Ať tak či tak, věřte, že toto vše dohromady nejsou „hudební“ strašáci, ale užiteční pomocníci, díky nimž pochopíte, že hudba má určitou strukturu a logiku. Ne každý je schopný „vymýšlet“ u klavíru „jen tak“ a pokud byste si chtěli zahrát třeba v kapele, je dobré mít povědomí o základních pojmech v hudbě, abyste se s ostatními spoluhráči byli schopni domluvit :).

Není vám něco jasné nebo jste někde narazili na jiný výklad? Napište o tom! A jaká melodie je pro vás ta nejoblíbenější? Pěkné září.