7 tipů jak cvičit doma na klavír – s lehkostí a efektivně

Než se dostaneme k těm sedmi tipům,co dělat, nemohu si pomoci, ale musím také zmínit  zažité „polopravdy“, se kterými se někdy setkávám a které proces cvičení naopak zpomalují a oslabují. To pak vede v lepším případě k nudě a v horším  případě třeba k bolestem zad.

Zažité „polopravdy“

„Čím déle každý den hraješ, tím lépe“

Tady hodně záleží na věkové skupině. Nemusí to být vždy pravda. Začněme u dětí. Důležitá je hlavně pravidelnost. Určitě je lepší ze začátku hrát třeba deset minut denně, než-li půlhodinu jednou týdně. Pokud se děti snaží „odvádět“ neustále pozornost, pak je lepší změnit úkol nebo skladbu,což pomůže soustředěnost udržet.

U starších „hráčů“ bych doporučila naopak si dát dopředu nějaký cíl. Např.: Naučím se skladbu s pedálem. Procvičím doprovod melodie v levé ruce atd. Taky se vám někdy stává, že když máte nějaký časový deadline, paradoxně toho uděláte víc? Dejte si na to např. půlhodinku a zaměřte se na jednu, dvě věci. Po malých krůčcích, bez pocitu únavy a toho, že se nikam neposouváte.

„Když cvičím doma, tak nezáleží na tom, jak u klavíru sedím – stejně mě nikdo nevidí“.

Ano, záleží! Ne, nemusíte sedět rovně „jako byste spolkli pravítko“. Únava může vycházet z toho,že při špatném sezení blokujete v těle energii. A jak sedět správně? Na půlce klavírní židličky, s lokty jemně od těla, s opřenými patami o zem.

Bolest zad u klavíru vzniká často z toho,že místo toho, abychom se nakláněli celým trupem, nahýbáme se pouze hlavou a krkem k notám a napínáme tak zbytečně krční svaly. Pokud se stane, že vás začne bolet ruka v zápěstí – ihned přestaňte hrát. Souvisí to s tím, že někde příliš „tlačíte“. Energie v zahnutých konečcích prstů je v pořádku, velký tlak a ztuhlost ne.

„Je jedno, jestli mám doma klavír rozladěný, stejně hraji jen pro sebe“

…ještě by se dalo pokračovat: „Dětem stačí pro začátek jen dětské klávesy, stejně si to jen zkouší“. A tak dále. Právě začátky jsou hodně důležité. Chápu, že velká investice, pokud zatím ještě nevíte, jak  se bude hraní dál vyvíjet, není třeba na prvním místě. Naladění klavíru je ale základní údržba. Zkušený ladič vám ji udělá tak, že pokud se budete chovat ke klavíru hezky (např. nebude postavený v těsné blízkosti topení), vydrží vám dlouho.

Záměrně nepíšu jak dlouho – to se odvíjí od toho, jak často budete hrát. Pokud ale nevyžadujete TOP stav, pak vám naladění klavíru vydrží ve výborném stavu několik měsíců, v dobrém pak možná i pár let. (Záleží zase na tom, jak je nástroj starý a co má za sebou).

Dětské klavíry (rozumějte ty co jsou v podstatě hračka pro děti) s extrémně krátkou klávesnicí pro začátek nesplňují to, co je důležité – prstem se nedá ovlivnit, jestli hraji silně nebo slabě a počet kláves, který je menší, není plně dostačující. Více se o tomto tématu můžete dočíst v mém ebooku O čem vědět, když pořizujete klavír pro začátečníka. Ten je ke stažení zdarma.

A co může být  naopak pro domácí cvičení dobrým pomocníkem? Další řádky je potřeba vnímat jako jednoduchá doporučení, ne univerzální návod. Záleží hlavně na vás, co vám vyhovuje a na jaké úrovni právě teď jste. Vycházím ale ze své dlouhodobé zkušenosti, kterou jsem si sama u klavíru prošla a kterou vidím na svých žácích.

1) Základ je rovnováha. Chtějte, aby to byla zábava, ale počítejte, že někdy to může být i výzva.

Jsou typy lidí více a méně trpělivých. Zatímco jedni budou hrát jedinou skladbu několik měsíců a všem říkat „jak jim to stále  nejde“, jiní se rychle nadchnou a následně zase pohasnou, aby začali zase od začátku. S jinou skladbou pravděpodobně skončí právě v tom stejném okamžiku, totiž při prvním zjištění, že „toto místo, nejde tak lehce, jak ty předchozí“. Nepřipomíná vám to něco? Určitě by se dalo najít spoustu životních oblastí, kterých se takový přístup taky týká…

Nerada bych se dostala k obecným návodům – tady hodně záleží, jestli je problém technického rázu (kde můžou pomoci konkrétní cvičení – proto máme tzv. etudy. Ty bývají zaměřené na určitý způsob hry, dá se říct, že „zhušťují“ konkrétní hudební prvek na pár řádcích tak, aby se co nejlépe procvičil. Etudy – obávané a mezi žáky ne příliš populární. Nejde o to, zahrát všechny z dané sbírky, ale vybrat tu, co vám bude „sedět na míru“ a která právě vám pomůže. S tím vám samozřejmě může pomoci učitel.

2) Napište si prstoklad 

Jak řekl jeden můj žák, co je v pubertě „Mně se to zdá tak nějak zbytečný“. Chápu, zní to příliš technicky, co to má společného s hudbou? Mnoho. Hrajete nějakou melodii a najednou vám prsty jaksi podivně „nevycházejí“ – snažíte se přizpůsobit zápěstí, „kroutíte rukou“ (mimochodem to taky právě vede často k bolestem zápěstí, což bych raději nepodceňovala). Nebo tzv. „překládáte“ prsty přes sebe, druhý přes třetí, třetí přes čtvrtý? Takto prosím raději ne.

Jakkoliv se může zdát, že prstoklad vás „svazuje“, je to právě naopak. Není totiž jeden univerzálně „správný“ prstoklad v určité skladbě, ale vychází z velké části z fyziologie právě VAŠÍ ruky. Někdo má prostě prsty kratší, jiný delší. Zatímco jeden má problém roztáhnout dlaň tak, aby stiskl rozpětí devíti tónů (tzv nona), jiný zvládne v pohodě i rozpětí větší.

Teď si možná říkáte – smůla – mám malou dlaň, tedy špatné dipozice. Není to tak. I někteří světoví klavíristé mají malou dlaň, vždyť právě Asiaté, kteří jsou často celkově menšího vzrůstu, než třeba Evropané, patří často v klavírním oboru k laureátům různých soutěží…

Jak tedy na to? 

Můžeme si uvést základní principy, abyste to trochu pochopili. Principem prstokladu je si hru co nejvíce ZJEDNODUŠIT. Např. zkuste zahrát na klaviatuře rozpětí C1 a C2. Nejprve použijte palec a třeba 3. nebo 4. prst pro C2. Jaký je to pocit? Asi ne moc příjemný, cítíte tlak v dlani, musíte se hodně „natahovat“.

Proto je mnohem přirozenější hrát C1 palcem a C2 malíčkem – velké rozpětí = krajní prsty (tedy palec – malíček).To, že je nějaké místo „těžké“, může být často způsobeno právě tím, že klávesy nehrajeme vhodnými prsty.

K prstokladům patří také tzv. „podklad palce“. Většinou se ho učíme na stupnici C dur. Tedy C1, D1, E1, F1, G1, A1, H1, C2. Podklad znamená, že pod určitý prst „podsuneme“ palec. V C dur se to bude týkat tónu E1, F1 – zahraji 3. a 1. prstem (1. prst=palec). Takovou stupnici hrajeme zpravidla přes dvě oktávy (oktáva = 8 tónů). Tedy ještě od C2 po C3.

Tímto hodně praktickým příkladem jsme si v kostce vysvětlili co je to podklad. Prstoklady jsou často psané v notách, pak stačí jen „přečíst“ ty malá “ čísílka“ nad černými kuličkami- a je to. Dá se říct, že 2/3 hráčů budou vyhovovat, to ale neznamená, že se jimi musíme dogmaticky řídit. Je to zejména pro začátečníky velké ulehčení, ale i tak můžeme „hledat“, jak to vyhovuje nám. Obecně začátečníci dělají často „pohyby navíc“. Zkuste přemýšlet, kde vám vzniká v prstech napětí a jak jinak byste to mohli zahrát.

Aby bylo vše názornější, vytvořila jsem takovou koláž, kde vidíte časté chyby i správné držení zápěstí

Nahoře zleva: správná výchozí pozice zápěstí na klávesách.

Nahoře zprava: zde vidíte jak by to určitě být nemělo. Zápěstí „padá“ z kláves dolů, prsty nemají oporu, palec neleží na klávesách. Palec by měl ležet na klávesách vždy – i když zrovna nehraje.

Spodní vlevo: Zde vidíte podklad palce. Ostatní prsty tvoří „klenbu“ (malý dětem se říká jako když máte pod rukou jablíčko). To docílíte tak, že je mírně zahnete, aby se dotýkaly kláves bříšky prstů.

Spodní vpravo: Chybné „překládání“ prstů. Druhý prst se zdvihá nad třetí, tím se celé zápěstí nepřirozeně nadzdvihuje. Pokud správně použijeme podklad, k tomuto nemusí vůbec docházet.

3) Pište si při cvičení poznámky

Pamatuji si, že jsem někde slyšela, kolik procent vědomostí nebo návyků si člověk zapamatuje po přednášce nebo cvičení… S tím se setkávám ve výuce často. Žák vše odkývá a v další hodině… řešíme to samé! Je to ale zbytečné, můžeme použít barevné pastelky, zakroužkování, namalovat si do not třeba „kytičku“, která nám připomene, že místo hrajeme dvakrát apod.

Ne, není to ostuda, ani to není jen pro malé děti! Naopak! I profesionální klavíristi si píší do not poznámky.

Můžou to být písemné poznámky nebo třeba jen podtrhnutí – zakroužkování určitého místa v notách. Když sednete ke klavíru příště, snadněji se zorientujete v tom, co jste dělali minule. Poznámky je samozřejmě nejlepší psát HNED. V tu chvíli, kdy si uvědomíte určitou chybu nebo máte nějaký postřeh, co je pro vás důležitý, přerušte na chvíli cvičení, vezměte do ruky tužku a pište.

4) Klidný prostor kolem sebe  – podporuje koncentraci

Ano, vím. Křičící děti nebo hluční sousedé – to se nedá vyřešit úplně lehce. Ale cvičit v obýváku u zapnuté televize – to už ano. Možná jste zvyklí mít ji jako „kulisu“, ale tím opravdu ztrácíte část své pozornosti a to se pak projeví na tom, jak vám to jde nebo nejde. Pokud máte klavír umístěný v průchozí chodbě, přemýšlejte, jestli by nebylo lepší dát ho do uzavřené místnosti.

Tohle jsou reálné zkušenosti i mých žáků, ke kterým jsme došli při otázkách, proč je pro ně těžké se doma na cvičení soustředit. Já sama jsem se po několika letech cvičení dokázala hodně „odpojit“ od okolních vlivů. Na to je ideální prázdná učebna. Zkuste ale prostředí kolem sebe přizpůsobit alespoň v rámci daných možností, které doma máte.

5) Pedál –  a dva nežádoucí  extrémy při cvičení 

Pedál by si určitě zasloužil samostatnou kapitolu. Mám na mysli tzv. pravý pedál, který využijete nejčastěji. U začátečníků se dějí dva nešvary – buď se hraje s pedálem neustále – „protože to zní hezky“, nebo, zejména u digitálních jednodušších nástrojů se pořízení externího pedálu považuje za zbytečnost. Jiná situace je pokud máte tzv. clavinovu, která většinou pedály má přímo zabudované jako součást základní mechaniky.

Pedál zmáčknutý neustále – to je, jakoby jste vzali mnoho vodových barev a všechny je smíchali dohromady. Někde ale potřebujeme jasnější kontury a to zejména při cvičení. Uvědomit si polopaticky, co děláme dobře a špatně určitě moc nepůjde, pokud máte pod rukami „neurčitý šum“.

Cvičte raději bez pedálu. Pokud chce použít pedál, napište si do not plán, jak budete pedál měnit (stačí písmeno „P“ tam, kde měníte). Využijte ze začátku skladeb, kde je pedál předepsaný, aby jste viděli, jak se to dělá. Často se mění tzv. po taktu (to je jeden ten „čtvereček“ v řádku).

Externí pedál – pořiďte si pod něj podložku z neklouzavého materiálu. Pokud není připevněný na žádné liště a je pod klávesami volně položený a zapojený šňůrou do nástroje, může klouzat. V obou případech pedálujeme pouze špičkou chodidla, ne celým chodidlem!

6) Nahrávejte se 

Tady asi není potřeba žádné vysvětlení. Udělejte si i videozáznam- ať vidíte, jak u klavíru sedíte.  Můžete porovnat i s videem nějakého zkušenějšího klavíristy. Ale platí hlavně toto – „přílišné napnutí“ = křeč, „přílišné povolení“ = neproudí energie. Pokud nahráváte na mobil, lepší zvuk bude asi, pokud jej položíte ne přímo na klavír, ale o něco dál, např. pomocí stativu. Jinak bývají často hlavně vrchní tóny cinkavé a ostré.

7) Změna je lepší, než jednotvárnost

Víte, že už jste schopni zahrát něco rychle a tak si to užíváte a hrajete to tak pořád? Tak jednou zase zpomalte. Jste zvyklí hrát stále s notami na pultu, i když si hudbu už pamatujete nazpaměť? Zkuste je jednou odložit. Nemáte tentokrát chuť na sezení u klavíru? Najděte si zajímavé nahrávky a specifikujte si, co se vám na nich líbí. Přečtěte si něco o hudební teorii – inspiraci můžete nalézt např. v mém starším článku Co má společného hra na klavír a řeč

Pokud jste zvyklí zaměřit se na detaily, zkuste tentokrát víc vnímat celek skladby. Máte to naopak a detaily vás nudí? Právě ty ale „vyšperkují“ vaši hru. Zkrátka nepodléhejte stereotypu. Stereotypní dril už vyšel z módy, stejně jako vás brzy omrzí „nemastné neslané“ opakování toho samého.

Dočetli jste až sem? Skvělé. Teď jste se dozvěděli možná nové informace. Zkuste je využít sami pro sebe a pokud cvičíte s dětmi, tak  i pro ně. A pokud vás k tomu něco napadá, můžete  to napsat dolů do komentáře pod tento článek. Podívejte se také na fb stránku Iva Pianist ,můžete tu načerpat tipy na zajímavé hudební akce (tohoto času online) a odkazy na další články. 

Mějte se krásně.