V jednom z předchozích článků jsem psala takový „úvod“, co si představit pod hudební improvizací, přečíst celý si ho můžete zde. A aby ta představa byla ještě o něco jasnější, nezbývá, než ji doplnit praktickými cvičeními a ještě více si to zkonkretizovat. Mluvit ohudbě a „nehrát“je škoda, to je jako číst recepty o vaření a nezkusit je „ukuchtit“…
Tak pojďme na to! Upřímně, pro mě osobně je to natolik zajímavé téma, že jsem se rozhodla mu věnovat víc. Článků o improvizaci chystám více – budou na sebe vzájemně navazovat, takže se můžete kdykoliv vrátit k některému z těch předchozích, pokud budete chtít. Co k tomu budete potřebovat? Samozřejmě, že klavír!
Budeme k tomu potřebovat i základy hudební teorie
Ne, není čeho se obávat. Představte si to asi tak. Měly byste nápad na skvělý příběh a chtěli ho zapsat písmeny, ale neuměli byste psát. Nebo uměli, ale neznali pravopis. Takže vaše myšlenky by zůstaly pouze ve vaší hlavě, protože byste je nedokázali vyjádřit. Přestože věřím, že improvizace může být veskrze „intuitivní“ činností, potřebujeme k tomu znát alespoň základy z této „hudební řeči“. A tak se pojďme „seznámit“ s těmi nejpoužívanějšími výrazy.
Máte klavír? Pokud otevřete jeho víko, spatříte klaviaturu. To je ta řada bílých a černých klapek. Nad prostředkem klaviatury je nápis (jedná se o značku nástroje, např. Petrof, Steinbach apod.). Pod ním vidíte skupinky dvou a tří černých klapek vedle sebe, které se „opakují“ po celé klávesnici. Když se zaměříme na skupinku „dvou černých klapek“ vedle sebe pod tímto nápisem, pod první z nich leží tón C. Už jste ho našli? Našli jste tón C1.
Pohyb po klaviatuře
Abychom dokázali pojmenovat další klávesy, musíme si určit, jestli budeme postupovat od tónu C1 směrem „nahoru“ nebo „dolů“. Označení doleva nebo doprava možná můžete použít na křižovatce při řízení vozidla, ale ne při určení tónů na klaviatuře!
Půjdeme-li tedy od tónu C1 směrem „nahoru“ a pojmenujeme si následující bílé klávesy jednu po druhé, budou to tóny: C, D, E, F, G, A, H, C. Vidíte, že osmý tón se jmenuje stejně. Abychom se v tom vyznali, další „C“ se bude jmenovat C2 (půjdeme- li od něj opět „nahoru“, dostaneme se k C3.) Těchto osm tónů nazýváme tzv. oktávou (oktáva – označení pro osm). Pokud půjdeme od C1 „doleva“, tedy směrem „dolů“, osmým tónem bude tzv. „malé C“.
Na obrázku jsem modrým kroužkem vyznačila skupinky dvou černých tónů – pod prvním z nich najdete na klavíru tón C.
Úkol pro vás: Kolik „C“ jste na svém klavíru našli? Jednotlivé nástroje se nepatrně liší, podle velikosti. Můj nástroj jich má osm. Pokud budete kupovat nástroj, nejspíše se v popisu nesetkáte s tím, že by bylo popsáno, kolik má „C“, ale bude se uvádět, kolik má oktáv. Je dobré, aby váš nástroj měl alespoň 7 oktáv.
Klavír teprve vybíráte? Více tipů, co zohlednit, se můžete dočíst v mém e-booku o výběru nástroje :-).
Zkuste si: Znáte nějakou lidovou melodii? Jednoduchou dětskou píseň „Sedí liška pod dubem“ si můžeme zahrát např. od tónu C1. Skládá se z tónů C-D-E-F-G (G opakujeme čtyřikrát), které jdou postupně po sobě nahoru, dolů pak půjdeme v opačném pořadí zrcadlově (G-F-E-D-C). A protože u klavíru zní každé „C“ jinak, zkusíme si ji zahrát také od C2 nebo C3 – slyšíte, že zvuk je jiný?
Kterými prsty hrát?
Abychom si určili pořadí, v jakém jednotlivé prsty „stisknou“ klávesy, potřebujeme tzv. prstoklad, v notovém textu jsou to ty malá čísla napsaná u jednotlivých notových „kuliček“. S dětmi v úplných začátcích hrajeme jen jedním prstem, zpravidla „ukazováčkem“ nebo „prostředníčkem“, zkoušíme hrát dlouze i krátce, tedy zkoušíme různé styly tzv. „klavírního úhozu“.
Někdy se u žáků setkávám s určitou „nechutí“ zabývat se prstokladem. Mám-li být upřímná, mne to ze začátku také nebavilo :)- ale postupně jsem pochopila, že prstoklad pro mne může být užitečným „pomocníkem“, díky kterému mi jde určitá skupinka not hrát lépe. Pro začátek je ideální, když jej určí buď učitel nebo postupujete podle prstokladu, který je vypsaný přímo v notách.
Na co si dát pozor
Černé klávesy zpravidla nehrajeme palcem.
Uvědomte si, že palec má ze všech prstů největší váhu.
Pozor na dlouhé nehty!
Konečky prstů jsou zahnuté.
Doufám, že jsem vám pomohla v základní orientaci na klaviatuře a teď už směle do toho!
Iva Schejbalová
Jsem klavíristka, která se nadchla pro hudební improvizaci. Co pomohlo při dlouholetém cvičení mně i mým žákům sdílím ve své veřejné skupině, ráda vás tu uvidím. Pro mírně pokročilé hráče jsem napsala klavírní skladbičky Kouzelné okamžiky. Výuková videa a ukázky mojí hry najdete také na mém youtube kanálu. Hrála jsem od dětství, studovala na hudebních školách a věnovala se výuce abych přišla na to, že hudební improvizaci může pochopit i úplný začátečník. Více se o tom dočtěte na mém blogu, nebo mrkni na moji fanpage. Pokud vybíráte nový nástroj a nevíte jak na to, mám pro vás ebook. Chcete se na něco zeptat? napište mi na hravyklavir@gmail.com Ať vás hra baví, nikdy není pozdě začít nebo „oprášit“ co jste už uměli!
